16. února: Už dlouho slibuji další kapitolu, ale tentokrát už ji snad do konce měsíce opravdu přidám. Doufám.

Myšlenky (ne)obyčejného blázna

40 maličkostí o mojí věci

12. dubna 2013 v 19:17 | Lalaith

1. Jméno:
Eliška. Kdyby bylo po mém, nejspíš by vám tohle psala Klaudie. Protože to zní hrozně francouzsky.
2. Narozeniny:
5.září
3. Styl oblečení:
Co se mi líbí, to si koupím. Tudíž můj styl oblékání je dost nedefinovatelný. Mám spoustu elegantních šatů a sukní, ale zároveň se u mě najdou i sportovní mikiny (a jedna, která je mi nejméně o číslo větší a kterou bezmezně zbožňuju) a trekingové kalhoty.
4. Styl bot:
Hlavne bez podpatku! Pro mě je utrpení, když jdeme na koncert, do divadla nebo na podobnou akci a já musím mít společenské boty, které jsou na podpatku.
5. Oblíbené barvy:
Téměř všechny odstíny zelené. Ty já ráda.

No. 28

19. března 2013 v 19:57 | Lalaith
Ehm...s dovolením, mohli byste se posunout? Já bych si sem sedla a dělala, že tady sedím celou dobu.
Pet!nka mě tímhle článkem donutila sem napsat a pokusit se to tady zase nějak obnovit. Důvody, proč jsem na to tak kašlala nejsou nijak závažné. Jen mě moje nadšení pro blog začalo nějak opouštět, já se začala víc věnovat jiným věcem, zjistila jsem, že mi to vyhovuje. Na blog jsem tím pádem začala kašlat. Omlouvám se, že jsem se neobtěžovala něco napsat. Omouvám se všem, kteří čekali na článek (ale vsadím se, že jich stejně moc nebylo ;)). Ale na druhou stranu nelituju, že jsem se blogu nevěnovala a dělala jiné věci. Protože ty jiné věci mě taky naplňovaly. Ale stejně se pokusím sem aspoň občas něco napsat. Nechci slibovat, že tady bude každý druhý den článek. Nebude. Na to nemám čas a nejspíš ani náladu. Takže napíšu, až budu chtít. Nechce se mi nutit se psát články....omlouvám se za tenhle přístup, ale já ho nejspíš nezměním.
Tak tedy znovu vítejte a držte mi palce, ať to tady opět neupadne :)

Lalaith

K.Č. (no.27) aneb krátký report

9. října 2012 v 19:58 | Lalaith
Tak tedy kino se spolužákem je za mnou. Paráda! Bylo to vážně super. Film snad ani hodnotit nebudu, protože už jsem ho stejně viděla. Ještě před promítáním jsme se procházeli kousek po městě a hezky si popovídali a i dost nasmáli. On četl Narnii! Chápete? Já svoje spolužáky asi vůbec neznám...
Tenhle odstavec, který už mám rozepsaný přes týden. Momentálně válčím s nachlazením. Zatím trochu prohrávám, ale jenom trochu! Ale chodím spát v sedm, protože se v noci stejně několikrát vzbudím a kašlu a kašlu. Do školy chodím, protože zameškávání je přespříšliš velký luxus. Ale vlastně zčásti tam chodím i kvůli TOMU spolužákovi :D Musim mu vymyslet nějakou vhodnou přezdívku, ať není "ten spolužák" :)
No, dnes jsem trochu přetáhla strunu, tudíž jdu na moje oblíbené stanoviště-do postele. Omlouvám se, ale teď asi hodně klesne aktivita, nachlazení je pěkný neřád.

Žijte blaze, bez nemocí!
Lalaith


K.Č. (no.26) aneb stěžovací

19. září 2012 v 20:57 | Lalaith
Po skoro třech týdnech školy si jdu vylít své patnáctileté pubertální srdce.
Začnu (a možná i skončím) školou. Rozvrh máme jakžtakž v pohodě. V úterý tam sice dřepíme do 16:10, ale zbytek týdne jen 6 hodin, takže docela pohoda. Ve středu budu opět naštvávat svým (ne)uměním učitelku klavíru. Zatím jsem začala slibně, za ty tři hodiny, co proběhly, mě ještě ani jednou nevyrazila i s dveřma. Tak uvidímě, jestli spolu přežijeme i zbytek roku stejně úspěšně. Ve čtvrtek mám dramaťák. Hrajeme Pokoušíme se nacvičit Sluhu dvou pánů! Z toho mám obrovskou radost, protože je to jedna z mých oblíbených her (to bude tím, že kromě Cimrmana a Shakespeara nejsem ve hrách, navzdory dramaťáku, zběhlá). A víte, koho hraju? Clarici. Netuším, kolik z vás tu hru zná, tudíž nevím, jestli vám to něco řekne. Připadá mi, že textu je sice víc, ale relativně se to dá přežít a hlavně naučit. Zpátky ke škole. Ve čtvrtek je to nebrutálnější brutalita. Matika, fyzika, chemie v jeden den! H-U-M-U-S! Matiku s fyzikou nějak zvládnu na dvojku, chemii snad dám na 1. Doufám. Ikdyž nám změnili chemikáře. Bohužel jsme měli toho nejlepšího, ovšem nová profesorka se zatím jeví přijatelně, snad i známkování bude přijatelný. Taky budeme psát seminárku z hudebky. Paráda, na to se fakt těšim :( Nemám ráda seminárky. Ikdyž si připadám strašně chytře, dospěle a vyjímečně, když někde řeknu, že "píšu seminární práci" :D Jo, jsem střelená.
A teď z jiného soudku. Byla jsem pozvána na schůzku. (možná to nezní normálně, ale mně se nelíbí slovo "rande") Strašně se těšim. Nutno říct, že mi doteď ten spolužák nepřipadal tak skvělej. Ale ke konci prázdnin jsme se potkali na jedný akci a najednou byl hrozně fajn. Tak jsme se začali víc bavit a ukázalo se, že je víc než fajn. Je senzační, skvělej, úžasnej :D Heh, já vím, vím, hrabe mi na nejvyšší úrovni. Možná je čas přiznat si, že jsem zamilovaná *barva obličeje graduje do odstínu přezrálé rajče* No, asi se jdu zase vznášet na svůj růžový obláček :)

P.S. Z nedostatku času a chuti na psaní to vidím s další kapitolou bledě, ale budu se snažit, jak nejvíc to půjde.

Nová třídní hymna. Zpíváme si refrén, jakmile nám více učitelů napaří několik úkolů nebo testů. Jdou po nás jdou, jdou, jdou....

K. Č. (no.25)

5. září 2012 v 21:23 | Lalaith
Hej hola! Je mi (nám) patnáct. Mně, bratrovi (a Skandarovi je dneska o pár let víc). Zatim přemýšlim, co je na tom tak skvělýho, že jsem byla donucena udělat oslavu, protože "to přece jsou patnáctiny." Připadám si pořád čtrnáctiletá. Nebo mi možná uniká rozdíl. Možná, že se to trochu hodí k nynějšímu TT. No, uznejte, kolik lidí si v 15ti připadá šíleně dospělých? Určitě hodně. Ale budu mít občanku. Vlastně, ta je mi asi taky vcelku na nic. Ale bude se moc lidem prokazovat. Budu mít studentské jízdné, což teda neni vůbec skvělý. Ježkovy voči, bratr chodí celý den po domě a zpívá: ,,Toniiiiiiigh we are yooung!" :D Začíná to být už trochu otravné. Od patnácti vlastně můžu být dobrovolník, ne?! Skvěle, našla jsem konečně jednu výhodu. Ale zase na dobrovolničení nemám tolik času. Ovšem o prázdninách...to už bude víc času... Počkat, vlastně můžu brigádničit! Páni, až příště budu hledat výhody čehokoliv, tak budu psát článek, protože mě najednou napadlo víc výhod než během usilovného přemýšlení celou hodinu fyziky. No, tak možná, že těch patnáct neni tak bezvýznamný věk :)

Mimochodem, cover bratrova momentálně oblíbeného "We are young"

Jako bych tady byla

14. srpna 2012 v 20:58 | Lalaith
Znáte ten nepříjemný pocit, když někam přijdete pozdě s úmyslem nenápadně splynout, jako kdybyste přišli včas, ale ve chvíli, kdy otevřete dveře se po vás všichni otočí? No, mám podobný pocit. Svoji dlohou neaktivitu bych chtěla odůvodnit a snad i trochu omluvit. V květnu a červnu jsem díky škole nějak neměla čas a ani náladu se na blog dostat. Červenec jsem byla celý pryč a vážně jsem koketovala s myšlenkou, že se vlastně nic strašnýho nestane, když se na blog vykašlu. Ale dneska jsem si řekla, že by to vlastně byla škoda. A že mám pořád potřebu cpát sem svoje názory a výlevy choré mysli ;) Tak jsem zase tedy. Po čtyřech měsících. Omlouvám se všem.

K.Č. (no. 24)

10. února 2012 v 23:10 | Lalaith
Pfff, díky za konec týdne. Mimochodem, konec 30 Day Cahllenge Song se nepříjemně přiblížil. Opět začnu psát články. Hahaha,a teď tu o Červené Karkulce. Tohle bude asi slátanina, šílený článek jako vždy. Víte, že mi Jared Leto připomíná Ježíše? Teda moji představu, jak by asi vypadal. Ale jenom na některých fotkách, kde nemá tužku na oči. To je vážně ble, proč si chlapi malujou oči? Vždyť to vůbec nevypadá dobře. To je jedno, k tomu Jaredovi. Třeba tady vypadá dobře.
Odbočka od Jareda. Mně by se mělo zakázat chodit do antikvariátu. Já už tam začínám být pečená vařená. Dokonce občas pomáhám srovnávat knížky a pán antikvariátník mi v poslední době vařil čaj s tím,že ,,V těhle mrazech by mu mohl pravidelný návštěvník snadno umrznout." Ačkoli já si tam knihy spíš čtu, než kupuju. Ale pár jsem jich koupila dědovi, který má ze starých knih velkou radost.
Docela se mi chce spát. Ale nechce se mi jít spát. Logické, že? Ale mně se poslední dobou zdají skvělé sny, tak možná by nebylo od věci jít spát. Navíc jsem ukázkově utahaná. Zítra prý jdem na prkno. Konečně. Já a bratr na svahu, to bude kino pro všechny ostatní lyžaře a snowboardisty. Naše jízdy "kdo nejvíckrát spadne" musí být na pohled zábavné. Vtipná bývá i jízda na kotvách. Protože většina lidí na prknech jsou on a ona a samozřejmě musí na vleku dávat okatě najevo, že k sobě patří. V nejlepším případě se jenom objímají, v tom horším není poznat, kdo je kdo. A teď tam my dva s bratrem jediní, kdo jsou opačného pohlaví a přitom neprovozují nic výše popsaného.
Chcete skvělé video a hudbu v jednom? Jestli ne, tak si následující nepouštějte :)

Rok

8. ledna 2012 v 0:00 | Lalaith
Dovolím si připomenout, že už zde své články přidávám přesně rok, což považuji za menší úspěch. Podle těch několika komentářů, kterými mě vždy někdo potěší, soudím, že alespoň pár lidí si mé hlody přečte :) Dnes jsem se podívala na můj první článek a musela jsem se pousmát. Zřejmě jsem ho psala v polospánku, protože jsem uvedla, že mám staršího bratra, nikoli sestru. Za tento omyl se po roce omlouvám, to je tak, když si po sobě něco nepřečtu :D Taky jsem napsala, že nesnáším matematiku a propádám z ní. To už není pravda. Dnes jsem z ní (těžce) vybojovala 1 a přece jenom už mi tolik nevadí.
Chci poděkovat všem, kdo mají podíl na tom, že mě blog baví. Pet!nce, která okomentuje většinu mých článků, ať už vyplodím sebevětší nesmysl. Lawiane mě dostává články, u kterých většinou padám v záchvatech smíchu pod stůl. Lúthien děkuji za kritiku mojí povídky, protože od ní si toho nesmírně vážím. bri12 mě na jednom svém blogu zvedá náladu Switchfoot a jejich bezchybnou hudbou a na druhém mě nutí k zamyšlení svými úvahami. Avilan patří dík za komentáře a navíc na svém blogu kombinuje, věci, které mám ráda - Narnii, Nightwish a knihy. Nesmím zapomenout na Temeperence a její senzační povídky (mimochodem, neznám jinou českou fanfiction na Narnii, než tu její). Asnazu ve mně udržuje fanouška Upířích deníků a navíc mě rozesmívá hláškami ve své pobertovské povídce. Alice Cullen-Hale se tady také občas zastaví, za což jsem jí vděčná a navíc píše super povídky :D Ještě zmíním JM, která sice nemá blog, ale také mě občas potěší svým komentářem.
Děkuji i všem ostatním, kteří sem chodím.

K.Č. (no. 23)

4. ledna 2012 v 20:24 | Lalaith
Druhý den školy a já už jsem samozřejmě zvládla průšvih. To se u mě dalo čekat. Přitom to vypadalo tak nevinně. Proč chodit po schodech, když můžu jet po zábradlí, že jo? Jen jsem z toho zábradlí seskočila, už se za mnou ozval hlas chemikáře:,,Ale, ale, vy se snad nikdy nepoučíte. Zítra o velké přestávce od vás chci vidět padesátkrát napsané ,Nebudu jezdit po zábradlí '. A nezapomeňte mi odevzdat tu olympiádu z chemie." a s úsměvem odkráčel. Mám 46 vět a poslední čtyři už zřejmě nenapíšu bez upadnutí ruky. Bratr se mi ještě provokatvivně směje, neřád jeden.
Slíbila jsem, že přidám další kapitolu do 1. ledna co? Sliby-chyby. Ale tvrdě na tom pracuji. Už mám přes stránku! Ale znáte to, pololetí volá. Když už jsem zase u školy, musím se pochlubit. Mám známku z matiky mezi 1 a 2, ale zítra mě vyzkouší a když to nezvořu, mám 1! Držte mi palce, budu to potřebovat :) Tra-ta-ta-tá! 1 z matiky-lákavá představa. A nevychází mi ani jedna trojka, jupí!
...and the bible didn't mention us, not even once.... Kulturní vsuvka. Alespoň víte, co se line z mého rádia :)
Heč, dostala jsem k Vánocům čtyři bublifuky. To je tak, když se zmíníte, že by vám k Vánocům stačil bublifuk a většina přátel (+mladší sestra) se toho chytne. Tak dělám bubliny a ségra se to pokouší vyfotit. Musím říct, že některé fotky se jí povedly. Je to přece moje sestra! :D
A už to asi ukončím, stejně pochybuji, že si tohle někdo přečte.

P.S. Hudba z traileru na Nebezpečnou metodu. Hraje tam Viggo! Aragorn jako Sigmund Freud, to musim vidět :)

K.Č. (no. 22)

15. prosince 2011 v 21:02 | Lalaith
Hohó! I přes mé odhady, že budu dárky nakupovat 22., už mám nakonec většinu koupených. Dneska při válečné poradě, co koupit rodičů padla celá sklenička nutelly. No jo, sjedou se čtyři sourozenci, čtyři lžičky a jedna nutella :D Jak to asi může dopadnout? Sestra pak konstatovala, že přibere ještě před Vánoci, což je prý nadmíru tragické, ale tentokráte jí to netankuje. Mimochodem, žádný kloudný dárek jsme stejně nevymysleli...
Víte co? Já nakopnu všechny učitele. Nebo alespoň drtivou většinu, která nás ještě před Vánoci drtí testy. Zejtra na mě čekají hned tři písemky, to už je na pováženou :D A já se vůbec neučila, takže to opět bude tipovačka. Navíc jsem si napsala super taháky. Vymyslela jsem na ně i super schovky. Musím využít, že v učebně biologie sedím u okna, kde je topení, na které se taháky hezky lepí. Teď jen doufat, že profesor nebude kontrolovat topení. Ale proč by to dělal, že jo?
Koupila jsem si knížku. Já + knihkupectví + větší obnos v peněžence = krach. Bohužel jsem si slíbila, že si jí dám pod stromeček, tudíž jí až do Štědrého večera nesmím vybalit z toho krásného papíru, do kterého mi jí v knihkuepctví zabalili, natož abych jí četla. Doufám, že to vydržím.
Taky jsem si vzpomněla, že už dlouhou dobu slibuji další kapitolu k Merch o'r gogledd. Zatím mám asi pět vět, takže děs, běs a bída. Ale o svátcích se na tom pokusím zapracovat a do konce roku se to tady snad i objeví.
Čirou náhodou, nevíte, co koupit kámošovi? Snad všichni mi nadiktovali, co by chtěli, jen on mi řekl, že chce bublinku do vodováhy. Přemýšlím, že bych se v obchodě zeptala, jestli ji nemají. Raději ne, vyrazili by se mnou i rám dveří. Asi udělám nenápadnou sondu u bratra, co mu koupil on. Sonda provedena, nekoupil mu nic. Mohlo mě to napadnout. Ale brácha není až tak blbej, jak to někdy vypadá a chce mu koupit nějakou knihu o letadlech, po které už prý dlouho touží. Fajn, tak já jdu přemluvit bratra, ať mu to koupíme společně :)

K.Č. (no. 21)

2. prosince 2011 v 21:54 | Lalaith
Týden na dvě věci. Ještě nikdy jsem neměla takovou radost z vidiny víkendu jako dnes. Už v úterý to začalo dvěma nečekanými testy (z kterých mám 1 a 4). Ve středu jsem se neuvěřitelně pohádala se zeměpisářkou. Já jsem se natáhla pro propisku ke svému milovanému spolusedícímu a ona na mě najednou vyjela, že nemám mluvit. Tak jsem se na ní otočila se slovy :,,Já jsem nic neřekla." ,,Samozřejmě, jako vždycky." odsekla ta baba ironicky. Znovu jsem jí zopakovala, že jsem nic neřekla. Ovšem ona si pořád mlela svou, že jsem prý ukecaná a jestli si nemyslím, že jsem trochu drzá. To už jsem začala pěnit já, takže jsem jenom odpověděla ,,Ne, to vy jste mě křivě obvinila, že mluvím." Už se nadechovala k odpovědi, ale k mému štěstí zazvonilo.
Ve čtvrtek mě čekaly čtyři testy. Chemii jsem ukázkově zvorala. Matika s fyzikou za 1 a češtinu ještě neopravil (naštěstí).
V pátek jsme opět měli ježibabu zeměpisářskou, která si mě ukázkově vychutnala. Vyvolala mě ze začátku dávala jenom otázky z tercie, ale pak vytasila s látkou z primy a samozřejmě chtěla podrobnosti. Výsledek je tedy za 3. Vážně mě naštvala. Zkazila mi známky a ještě mě dorazila poznámkou, když mi psala tu trojku:,,No vidíš, jak se nevyplácí, když mluvíš a pak ještě ke všemu lžeš." Raději už jsem to přešla mlčky.
Zrušit zatrpklý zeměpisářky!

K.Č. (no.20)

28. září 2011 v 21:01 | Lalaith
Hey! Come merry dol! Derry dol! My darling!
To byla kulturní vložka. A nyní otázka za 750 tisíc korun českých: Co je to za písničku, z níž jsme slyšeli (četli) ukázku na začátku tohoto článku?
Šplouchá mi na maják. Víc než obvykle. A nestíhám. Věta, kterou často používám: ,,Nemám čas."
Pořád si myslím, že je dneska sobota. Realita je bohužel krutá a zítra mě nečeka volná neděle, ale krutý čtvrtek. Ble. Píšeme z chemie. Všude vidím soli kyslíkatých kyselin. Ale chápu je, věřím si, zvládnu to. Ehm...možná :D Teď tak přemýšlím o zítřejší školě a já nemám úkol z literatury. Do pytle!
Díky tomu pytli jsem si vzpomněla na Pána Prstenů (napadlo mě Dno pytle) a to mi připomělo, že musím vrátit Silmarillion. Aj, tuším pokutu. Nějak jsem zapomněla, že knihovna knížky nepůjčuje na půl roku.
Inu, asi půjdu něco spytlíkovat k Merch o'r gogledd, protože mám zatím napsáno jenom:14. kapitola. Nic moc, co?


Další otázka, tentokrát za milion. Jak je Florence Welch propojena s Narnií? (alespoň s filmovým spracováním)

P.S. Peníze za správné odpovědi nežádejte u mě. Finanční záležitosti rešte s mým bratrem ;)
P.P.S. Ta druhá otázka je stupidní.

Londýn (26.8.-28.8) část 2.

2. září 2011 v 21:04 | Lalaith
Druhý den jsme hned ráno šli na London Eye. Páni, to je senzační! Ještě před vstupem na samotné kolo, jsme šli do 4D kina na kraťoučký film o London Eye. Film byl super. Pak následoval nástup na London Eye. Naprosto zbytečně jsem v duchu panikařila, že nestihnu nastoupit nebo vystoupit a zahučim do Temže :D Jsem zbytečně paranoidní. Jakmile jsme se ocitli úplně nahoře, naskytl se nám senzační výhled. Tak jsem fotila jak zběsilá. Po London Eye jsme se vyfotili u Westminsterského pálace a vyrazili jsme k němu přes Westminster Bridge. Následovalo Westminsterské opatství. Poté jsme došli k Buckinghamskému paláci, kde jsme zrovna zastihli pochod stráží. Najedli jsme se v parku, ale bohužel si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval. Ale byl nedaleko Buckinghamského pálace. Po krátké přestávce v onom parku jsme šli na Trafalgar Square, kde byli takové ty živé sochy. Měli jsme strašnou legraci z lidí, kteří se šíleně lekli, když na ně "socha" sáhla :D Taky tam kouzelník, který pořád mluvil a mluvil a mluvil a já mu nerozuměla a nerozuměla a nerozuměla. Následovala návštěva Leicester Square, kde byl obrovský obchod M&M's , odkud jsme nemohli dostat bráchu a mladší sestru. Prošli jsme hodně obchodů se vším možným. Když jsme vyšli z jednoho obchodu se suvenýry tak mě málem převálcoval nějaký Angličan. Ale hned nato se začal omlouvat. Asi pětkrát zopakoval ,,I'm so sorry." Zvláštní, většinou všichni řekli jenom ,,Sorry.", ale tenhle se asi rád omlouval :D Nejlepší bylo, když si brácha probourával cestu mezi hloučkem dětí. Třikrát řekl ,,Excuse me", ale děti ho vesele ignorovaly. Namíchl se a rozhodl se cestu si probít. Po dvou metrech (hlouček byl roztažený po celém chodníku v délce asi sedmi metrů) se jen ozvalo jeho naštvané:,, Excu-…Sakra, mohly byste uhnout?!" Na to, že děti drmolily francouzsky mu zřejmě konečně porozuměly a udělaly mezi sebou malou cestičku. Z Leicester Square jsme prošli Čínskou čtvrtí, kterou jsem si ani moc nestihla prohlédnout. Následoval další rozchod a poté odjezd.
Kdyby bylo na mě, zůstala bych tam nejméně ještě další dva týdny. Doufám, že se do Londýna ještě někdy podívám. Za tu probdělou noc v autobuse při cestě do Anglie to stálo.
Mimochodem, pokud někdy budete cestovat na delší trase busem, snažte se dostat na přední sedačky. Je to nutné v případě, že váš autobus má idiotskou klimatizaci a vy máte ještě horší spolucestující. Ačkoli naše průvodkyně asi dvacetkrát zopakovala, že ti vepředu musí mít klimatizaci alespoň trochu zaplou, protože jinak se ti vzadu uvaří, cestující v přední části si v noci klimatizaci samozřejmě vypli. Tudíž my jsme se pak vařili jak brambory k řízku. Nakonec osvícený pán za námi šel a spolucestujícím vepředu klimatizaci alespoň trochu otevřel. Moudrý to muž!


Tahle není nic moc, ale mě sem tam lepší fotka, kde už svítilo sluníčko a bylo hezky, nejde vložit.


Foceno z Lodnon Eye. Bohužel se tam trochu odráží sklo.



London's calling! :D

K.Č. (no.18)

1. září 2011 v 12:20 | Lalaith
První den školy stál překvapivě (ironie, až to práská dveřmi) za starou bačkoru. Jedinou výhodou je, že sedím v předposlední lavici a bratr je naštěstí za mnou. Budeme moc prudit společně profesory! :D Problém je, s kým sedím. Tedy já jsem nadmíru šťastná, že sedím se svým skvělý kamarádem. Ovšem ty slepice, co si říkají moje spolužačky, nemůžou vydržet bez věčného drbání a "strašně chytrých" poznámek. Provokativně si stoupnou čtyři metry ode mě a spustí: ,,Vidíte to? Ona zase sedí s klukem?" ,,Ježiši, o co jí de? To je tak blbá a myslí si, že ho sbalí?" Ne, to si vážně nemyslím a ani se o nic takového nepokouším. Ale za chvíli se pokusim o vyhození spolužaček z okna nebo něco podobného. Kdyby jejich mozky zvládaly alespoň základy matiky, došlo by jim, že jedna holka musí sedět s klukem (ve třídě je nás 32,15 holek a 17 kluků). Nány pitomý, zkazily mi celý, zkazily mi den, který se po probuzení nejevil až tak hrozný.
Třídní nás informoval o změnách ve školním řádě. Když to shrnu, nemůžeme skoro nic :D Mimochodem, máme zakázano radit při zkoušení, opisovat při písemkách a používat nepovolené pomůcky. Během jedné hodiny určitě porušíme minimálně dva z těhle zákazů :D
Rozvrh nevypadá špatně. V úterý a ve čtvrtek odpoledka, jinak šest hodin. To se dá přežít. Navíc jednu odpoledku máme ájinu, což bude v pohodě a ve čtvrtek nás jako osmá hodina čeká hudebka.

Hned ráno se naskytl problém. Bratr odmítal vstát, ale to podcenil mladší sestru. Na chvíli zmizela v garáži, pak přeběhla do koupelny a nakonec suvéreně napochodovala do bráchova pokoje, strhla z něj peřinu, vytáhla vodní pistoli, kterou měla za zády a celého ho postříkala! :D Tak jsem se už dlouho nezasmála a myslím, že brácha takhle rychle z postele ještě nikdy nevyskočil. Mamka sice z promočeného polštáře nebyla moc nadšená, ale měla radost, že její syn vstal :D

Londýn (26.8.-28.8) část 1.

29. srpna 2011 v 13:32 | Lalaith
Zápisky psané během cesty:
Cesta přes Německo byla v pohodě. Jen jsem se rozčilovala, že se plátí za WC. Přijde mi nesmyslné platit za to, že jdu vykonat potřebu. Ale později jsem zjistila, že to vlastně není až tak hrozné. Protože zaplatíte 70 centů, vyjede vám lístek v hodnotě 50 centů, který můžete použít na nákup v benzínce. Tudíž ve finále zaplatíte jenom 20 centů. Mimochodem, řidič busu už měl zřejmě vytipované benzínky s dobrými záchody :D Pak jsme svištěli přes Belgii a přes Francii.
Nakonec jsme dojeli k Eurotunelu. Nejdříve nás kontrolovali Francouzové, kteři nebyli zrovna dvakrát příjemní. Nebyli sice nějak hrozně nepříjemní, spíš byli hrozně vážní, ale co čekat od pasové kontroly? :) Za pět minut jsme zase procházeli kontrolou u Britů. Ti se narozdíl od svých francouzských kolegů příjemně usmívali. Projeli jsme tunelem (s bráchou to nic nedělalo, ale já jsem cítila nepříjemný tlak v uších) a hurá do Londýna!
1. den v Londýně
Pří příjezdu do Londýna mi v uších hrálo Please Mr. Postman. Dobré načasování :) Na předměstí bylo možno ještě zahlédnout domy, na kterých byly vidět pozůstatky nedávných nepokojů. Jakmile jsme se ocitli v centru, měli jsme okružní jízdu. První den jsme procházeli okolí Tower Bridge. Navštívili jsme Tower of London, kde jsme viděli korunovační klenoty britských panovníků. To mě zarazilo, že je vystavují celoročně narozdíl od našich korunovačních klenotů. Víte, že královna Viktorie měla moc hekzou korunku? Hrozně se liší od korun ostatních vládců. Také jsme procházeli částí hradu, kde byla vystavena různa brnění, mince a spousta dalších věcí. Jen mě mrzí, že jsme nešli do Bloody Tower. Tak snad někdy příště. Pak následoval dlouhý rozchod. Zašli jsme si na oběd a vyrazili do Tate Modern (galerie moderního umění). Po cestě jsme procházeli kolem makety Shakespearova divadla Globe. Další velké plus je, že do většiny londýnských muzeí a galerií je vstup zdarma. Ačkoli v Tate byla jedna samostatná výstava, kde bylo nutné koupit si vstupenky. Pak jsme vyrazili na druhý břeh Temže po smrtijedské lávce :D Já nevím, jak se onen most pro pěší oficiálně jmenuje, ale je to lávka, kterou zničili Smrtijedi v Harry Potterovi. Mladší sestra přes něj šla a pořád opakovala: ,,Jak to, že tady ještě stojí? Vždyť už měla spadnout. Nevidíte někde černej kouř? To by totiž byli Smrtijedi a shodili by nás i s mostem dolů do řeky!" Přešli jsme po nábřeží zpět k Tower of London, kde jsme se v Starbucksu dali vynikající čokoládu. Pak jsme lodí odpluli do Greenwiche. Jsem rozhodnuta se tam odstěhovat. Je tam super tržnice s moc hezkými věci, Marks & Spencer Food (o tom jsem doteď neslyšela, ale koupili jsme tam výborný džus a moc dobré ovoce. Jedinou nevýhodou byla šíleně dlouhá fronta u pokladny) a u hvězdárny je senzační park, kde jsme seděli snad hodinu. Následně jsme vyrazili k autobusu a pak hurá na hotel.








K.Č. (no.17)

28. srpna 2011 v 19:25 | Lalaith
Hlásím se z autobusu. Jedeme tunelem a za chvíli bychom měli být ve Francii. Z neznámého důvodu se mi nezvěřejnily přednastavené články. Docela mě to naštvalo. Omlouvám se, že tu bylo takové mrtvo.
V Londýně mě napadl dobrý námět na povídku. Možná jí někdy časem zkusím dát do Wordu. A pak je ještě inspirativní místo Greenwichská hvězdárna. Když jsem tam seděla v parku, jedla muffiny (které byly vynikající!),napadla mě další fanfiction na Narnii. Do Londýna bych měla jezdit častěji, mám tam dobré nápady :D

K.Č. (no.16)

25. srpna 2011 v 21:47 | Lalaith
Mám náhlý záchvat sbalit si kufry a jet do Skotska. A za to může tohle! Taky tomu nahrává, že tam určitě nejsou tak šílená vedra jako tady. Ale já bohužel zítra odjíždím stejným směrem, ale moje zastávka bude Londýn. Tenhle článek berte jako informaci, že odjíždím. Do posvátné země! Óóó, já snad ani radostí neusnu. To není dobrej nápad, chci se vyspat. Chápete to? Já se konečně dostanu do mé milované Anglie! Ježkovy, to nerozdýchám. Hlavně musím alespoň první tři hodiny dýchat, abych z toho Londýna něco měla. A půjdeme na London Eye! A do Toweru! A uvidíme Buckinghamský palác! Třeba nám i zamává Bětka. No, to bych chtěla moc... Chudák foťák, ten zažije těžké časy.
A napadl mě dobrý článek k Floccinaucinihilipilification, ale nebyl čas ani nálada ho zrealizovat. A za deset dní oslavím se Skandarem narozeniny (tedy ne spolu, ale jenom ve stejný den :D)! A tím pádem i bratr (jak nečekané, že dvojčata mají narozeniny ve stejný den :D). Teď mě napadlo, že by byla sranda, kdyby se narodila dvojčata a jedno třeba 31.12.2005 a druhé 1.1.2006. To by bylo prďácký :D
Moc jsem se rozpovídala, raději už mlčím.

K.Č. (no.14)

19. srpna 2011 v 10:00 | Lalaith
Tohle je přednastavený článek. Teď už jsem zřejmě v Paříži (nebo alespoň před Paříží). Vrátím se v neděli večer. Pár článků jsem přednastavila. Taťka má na mobilu internet,tak se tady možná objevím,něco napíšu nebo okomentuji. Držte mi palce,ať Paříž v pořádku přežiju :D

Něco tematického :)

K.Č. (no.13)

14. srpna 2011 v 19:13 | Lalaith
Tak jsem zpět od babičky v celé své kráse (ehm,ironie :D). Myslím,že na tenhle týden babí jen tak nezapomene :D Poprvé jsme se hlasitě projevili,když se starší sestra hádala s bráchou o Eragona (,,Já jsem starší!" ,,Ale já jsem mladší,takže mi ho naval!" ,,Je to moje knížka!" ,,Co kecáš?!" ,,Máme je dohromady!"(hlavně,že jsem je musela dát do SVÉHO zavazadla)). Já jsem si hezky vzala Brisingra a byla jsem v klidu. Ale přišla jsem na hrůznou věc. Přečetla jsem čtyři stránky a začala jsem přemýšlet,jak se jmenuje Eragonův meč. Nemyslím,Zar'oc,ale ten,který vyrobil s pomocí Rhunon u elfů. V tu chvíli jsem si nemohla za nic vzpomenout. A víte co je ironie? Čtu Brisingr a meč se jmenuje Brisingr (jak mi pak připoměl brácha). Druhý hlasitý projev,že žijeme byl skoro každý večer. Všichni čtyři jsme se naskládali do pokoje,kde jsem spala já a brácha a začali jsme strašně hlasitě zpívat. Pěli jsme snad všechno možné od Když náš táta hrál až po Alive od P.O.D. nebo třeba Help od Bítlsáků (to už jsme si na pomoc přizvali nahrávky na mobilu). Taky jsem psala k Merch o'r gogledd,jak jsem slíbila. Popsala jsem asi čtyři A4,ale ve Wordu z toho určitě budou tak dvě stránky.
Určitě chcete slyšet,Alive,že jo? :D Tentokrát v originále,ne v našem hrůzostrašném podání.

K.Č. (no.12)

7. srpna 2011 v 12:20 | Lalaith
All my bags are packed. I'm ready to go. I'm lííííííving on a jet plane :D Odbočka,vzpomněla jsem si na jednu písničku. Jen chci říci,že tento týden budu u babičky. Je to jenom týden,ačkoli moje zavazadlo je narvané,jako bych se stěhovala na měsíc :D No dobře,pašuju tam všechny tři díly Dračích jezdců,tak asi proto je to tak šíleně nacpané a těžké. Mám v plánu napsat co nejvíc k mému narnijskému superveledílu. Články jsou přednastevené asi dva. Vím,vím,je to bída.
Jo,ještě jsem si na něco vzpomněla. Jak jsem psala,že mě štve mladší sestra,tak už je to oukej (slyším češtinářku:,,Zase anglicismy!!!"). Zato mě namíchla ta starší. Včera si dělala nějakou super masku na obličej. A její krok ke kráse spočíval v tom,že na čtvrt hoďky namočí kmín do vody. A co má talentovaná sestřička udělala? Dala to do hrníčku. Jenže u nás doma je ještě jeden stejný hrníček a do něj jsem si já vařila čaj. Už tušíe,kam to směřuje? Přesně tak,napila jsem se toho hnusného kmínového sajrajtu. Fujtajksl. Nikdy více nebudu pít naslepo,vždy důkladně prozkoumám obsah hrníčku.

Tahle verze je stejně nejlepší.

K.Č. (no.11)

4. srpna 2011 v 13:31 | Lalaith
Nejsem jistá,jestli mě tady ještě uvidíte,protože mě v nejbližší době nejspíš zavřou za nacpání mladší sestry do popelnice. Tenhle týden je to s ní vážně k nevydržení. Její kamarádky jsou na táboře a jedna na dovolené a kamarád je nemocný,tudíž si chce hrát se mnou. Starší sestra mě v tom elegantně nechala a tráví týden se svým přítelem na chatě jeho rodičů. Bratr mi taky nepomůže,jelikož už dva dny zvrací a mladší ségra se jeho pokoji obloukem vyhýbá. A rodiče se vrací z práce maž mezi čtvrtou a pátou. Do včerejška to bylo ještě v pohodě,ale teď na všechny moje návrhy,co by mohla dělat,odpovídá:,,Ne,to mě nebaví." nebo ,,To je nuda." popřípadě ,,Ale to už jsem dělala včera a už mě to omrzelo!". Už mám někdy tisíc chutí jí říct,ať si trhne nohou. Dneska dopoledne se naštěstí zabavil díváním na Čarodějky (včera večer jsem měla světlou chvilku,během které jsem dostala geniální nápad stáhnout (vím,že se to nemá,pššt!) jednu sérii). Odpoledne jí zkusím navrhnou badminton. Ještě mě napadlo vytáhnou jí někam na dlouhou procházku,aby se unavila a doma pak usnula :D Kdyby alespoň bylo teplo,abych jsme mohli jít na koupaliště. No,i když zase jí hlídat,aby se jí něco nestalo by taky nebyl žádný med. Sakra! Slyším,že vypnula televizi a to znamená jediné-už jí to nebaví. Zase. Jde po schodech. Teď si připadám jak špion,co sleduje,co dělá jeho mladší sestra :D A je to tady. ,,Já nevim,co mám dělat." Držte mi palce,abych se držela co nejdál od popelnic a kontejnerů.

K.Č. (no.10)

21. července 2011 v 22:49 | Lalaith
Desátý K.Č.=jubileum! :D Chcete něco říct? (NE!) Nikdy neříkejte dětem,ať něco udělají,když to nemyslíte vážně. A víte jak jsem k tomuto velmi moudrému poznatku přišla? Hlídala jsem děti tetě. Na šest měsíců jsou až moc chytrý. Zrovna jsem jim dávala přesnídávku a jedno dítě mělo tendenci mě omatlat tou přesnídávkou. Prvních pět minut jsem se úspěšně bránila,ale nakonec jsem to vzdala se slovy:,,No tak si mě pomatlej!" Dítě se rozesmálo a začalo po mě vesele přesnídávku rovnou házet (nač matlat,když to líp,že jo?). Super,takže půlka svačiny po jídelně a druhá půlka na mě. Skvělé. Můj záchvat co nejdříve vyjet jako au-pair se trochu zklidnil. Co kdybych se dostala k nějakým podobným vrhačům přesnídávek? To by bylo nemilé,hodně nemilé.
A víte na co jsem ještě přišla? Já se odstěhuju do Anglie. Nebo do Skotska. Nebo možná i do Irska,to se časem dořeší,kam přesně. Budu mít cihlovej domeček,tři děti a manžela Angličana (nebo Skota nebo Ira). A budu vydělávat slušný penízky. Jenže to má zádrhel. V Británii prší. A dneska pršelo celej den a mě se to nelíbí. No a jak bych vydržela někde,kde by pršelo ještě častěji než tady? To je jedno,to se vyřeší časem.
Už se blíží můj výlet do Paříže a pak do Londýna. Budem v Greenwichi a budeme přeskakovat poledník a u toho křičet:,,Teď jsem na západní polokouli. A teď na východní!" Uvidíme Trafalgar Square! Budu tam chodit a říkat si:,,Tady byl před nedávnem červený koberec pro Radcliffa. A tady třeba šel Rupert." A všichni se na mě budou dívat. Ne,nebudou. Budou spěchat a mě si nevšimnou. Nebo budou taky chodit:,,Tudy prošla Emma Watson." Tím jsem se dostala k poslednímu dílu Pottera. Bylo to dóst dobrý! Teda některý scény by se možná daly trochu vylepšit,ale to jsou detaily. Třeba bych chtěla vidět,jak zemřel Fred a Remus s Tonksovou. Ale to nevadí.
Taky vám většina článku připadá,jako když jsem v rauši?

K.Č. (no.9)

15. července 2011 v 13:42 | Lalaith
Jsem zpět z tábora v celé své kráse (ehm) :D Užila jsem si ho,ačkoli samozřejmě byli chvíle,kdy jsem si přála,abych už byla doma. Hlavně při některých náročnějších bojovkách jsem padala únavou,protože jsem byla nejstarší z týmu a neustále jsem běhala sem a tam jako fretka. Teda abych někomu nekřivdila,tak jeden kluk v našem družstvu byl mladší jen o tři měsíce a hodně pomáhal. Nakonec jsme v celotáborové hře byli druzí. A brácha třetí! Cháchá :D
A teď k Honzovi. On je vážně super. Často jsme si spolu povídali. Hlavně ráno. Tenhle rok jsem skoro vůbec nebyla unavená a budila jsem se tak hodinu před ostatními,což je hodně divné. Vždy jsem se probudila,šla si sednou ven před dům,kde jsme spali a hned druhý den v tu stejnou dobu tam šel Honza. Tak jsme se dali do řeči a zjistili jsme,že máme spoustu společných temát. A takhle se to táhlo celý tábor. Ráno,často o poledním klidu a někdy i během krátkého volna večer. Ale bezkonkurenčně nejlepší byl závěrečný večer. Jako vždy byla diskotéka (ale taková ta táborová,žádná mega pařba) a spoustu soutěží. Třeba tancování s balónkem. Nevím,jestli víte,o co jde. Ve stručnosti: tancují spolu dva lidé (nečekaně) a mezi hlavami se snaží udržet balónek. Asi chápete,jak to myslím,ne? Samozřejmě jsem tancovala s Honzou a byla to obrovská sranda. Sabotovali jsme ostatní. Vždycky jsme se k nějakému páru nenápadně přichomýtli a rukou mu balónek vyrazili. Bohužel,za chvíli se proti nám zbylí tanečníci spikli a balónek vyrazili nám :D Tahle soutěž se tancovala během nějaké pomalé písničky. Jakmile jsme s Honzou ztratili balónek,šli jsme si sednou. Potom začala hrát nějaká relativně rychlá hudba a on dostal nápad vzít ten balónek a jít tancovat. Po několika vteřinách nás samozřejmě přepadl neovladatelný záchvat smíchu. Museli jsme vypadat hodně vitpně :) Pak ještě byla další soutěž,při které se tancuje na rozložené dvojstránce novin ploužák. A postupně se noviny skládají na co nejmenší a kdo na nich vydrží tancovat nejdéle, (ale ke konci se většinou už jen stojí a tak nějak prapodivně kolíbá :D) vyhraje. Opět jsme do toho s Honzou šli a vypadli jsme jako předpředposlední. On má totiž nohu 43 a pak už na těch složených novinách nemohl stát. Teda možná by to šlo na špičce nohy,ale vzhledem k tomu,že v náručí držel mě,tak by se zřejmě neudržel. Pak jsem tancovala s dvěma vedoucími,s tím klukem z týmu,co byl o tři měsíce mladší a pak ještě s jedním klukem od nás z vesnice.
I přes občasné vyčerpání během bojovek jsem si tábor vážně užila. A teď jsem si ještě vzpomněla,že tam byla jedna ukázková nána (omlouvám se za ten výraz,ale k ní je ještě hodně mírný). Z ní jsem vážně kvetla. Naštěstí nebyl se mnou v týmu. Ale byla hrozná. Například jsme k snídani dostali chleba s máslem a marmeládou nebo chlebem. Ona se na to podívá a jenom řekne šíleně povýšeným hlasem:,,Chleba?" Neustále nad nějakým jídlem ohrnovala nos,ačkoli všem ostatním chutnali snídaně,svačiny,obědy i večeře. Vážně vařili výborně. A když to říkám já,která půlku věcí nejí,tak to něco znamená :D
To je asi tak vše,co jsem chtěla napsat. Já si určitě průběhem času vzpomenu na další zážitky,takže je možná dostanete se zpožděním. Jo a dnes přidám tu mojí narnijskou povídku. Vypadá to,že si jí přečte jenom Pet!nka (děkuji za komentář),ale aspoň někdo ;)
Tak se mějte a smějte,

Lalaith

Závažná otázka (K.Č.no.8)

11. července 2011 v 19:11 | Lalaith
Další rychlovka z tábora. Vedoucí už mě prý na internet pustí nanejvýš třikrát,tak musím s tímhle kreditem rozumně nakládat :D Já se vás chci zeptat na smrtelně důležitou otázku,na které závisí životy všech. Dobře,zdaleka to není tak vážné. K té otázce. Během druhého pololetí se mi ve Wordu začala rýsovat taková fanfiction na Narnii a chci vědět,jestli jí sem mám dát. Jestli by si jí alespoň dva nebo tři lidé přečetli. Takže,mám nebo nemám?

Tuhle písničku jsem dneska dala dohromady s jedním klukem. On to umí na kytaru (a má s sebou elektriku),já mám s sebou noty na klavír,tak jsme to o poledňáku rozjeli :D Jestli chtěl někdo spát (jakože nechtěl,jako vždycky),měl smůlu :)

K.Č. (no.7)

10. července 2011 v 20:05 | Lalaith
Zdravím! Rychlovka z tábora. Máme asi čtvrt hodiny volna než začne večerní program,tak jsem si půjčila sestřin noťas a přenosný internet (nevim,jak se to jmenuje,ale myslim takovou tu krabičku,podobnou flashce,která se napíchne do notebooku nebo pc a hrc! net funguje :D) od jiného vedoucího a rychle píšu. Sedím hezky pod stromem,který stojí před domem,kde spíme. Krásně svítí slunce,šílený hic,který byl celý den,už ustal a fouká osvěžující vánek.
Celý tábor si užívám. Už jenom pět dní a pojedu domů. Strašně rychle to utíká. Rychleji než minulé ročníky. A víte proč? Potkala jsem někoho úžasného. Všichni mu říkají Honza,ačkoli je to jeho druhé jméno. Vlastně ho znám už od doby,kdy jsem poprvé jela na tábor,tudíž šest let. Ale nikdy jsem v něm neviděla někoho,kdo mě vydrží dlouho poslouchat,kdo mi pomůže s problémy a někoho,s kým mám spoustu věcí,názorů společných. A přitom je to jiné než s bráchou,kterému říkám skoro všechno,ale něco si nechávám pro sebe. Ale Honza se o mně za těch pár dní dozvěděl snad úplně všechno.
Sakra,tak ráda bych ještě psala,ale už musím končit. Volají mě na večerní program. Ale až se vrátím rozepíšu se o tom (teď jsem odradila všechny,kdo si moje články čtou :D).
Užívejte si léto a mějte se alespoň tak skvěle,jak se mám já.

Lalaith
 
 

Reklama