16. února: Už dlouho slibuji další kapitolu, ale tentokrát už ji snad do konce měsíce opravdu přidám. Doufám.

16. kapitola - Zpět v Londýně

28. února 2012 v 20:29 | Lalaith |  Merch o'r gogledd
Tramtadadá! Konečně dopsáno. Raději se nedívejte, kdy jsem přidala předchozí kapitolu, protože je to vážně tragicky vzdálená minulost.


16. kapitola - Zpět v Londýně

Edmund se procházel cairparavelskou zahradou. Omamovala ho silná vůně květin a rozkvetlých stromů. Vtom mu někdo zezadu zakryl oči.
,,Elaine!" rozesmál se.
,,Doufala jsem, že mě nepoznáš," řekla trochu zklamaně rusovláska a sundala dlaně z jeho očí.
,,Tebe poznám na míle daleko," objal ji a chystal se ji políbit. Elaine ale vyklouzla z jeho objetí a se zvonivým smíchem se rozeběhla mezi ovocné stromy.
,,Počkej! Já tě stejně chytím!" rozesmál se a utíkal za ní.
Edmund se náhle vzbudil. Prudce oddychoval a zmateně se rozlížel kolem sebe. Zase jenom sen. Vtom si všiml, že do jeho pokoje přišla Lucka.
,,Zase se ti o ní zdálo?" zeptala se.
Její bratr nepatrně přikývl hlavou. Lucinka si sedla na kraj jeho postele. Vzala ho za ruku a povzbudivě se na něj usmála: ,,Jednou se tam vrátíme."
,,Myslíš?"
,,Edmunde, stačí tomu jenom uvěřit."
,,Ale kdy se vrátíme? Víš, že v Narnii plyne čas jinak než tady. Možná, že až znovu přijdeme uplyne od naší první návštěvy mnoho let a já už Elaine a Jonathana nikdy neuvidím!"


,,Aslan vás nerozdělí. Nedovolí, abyste se už nikdy neviděli. Určitě se znovu sejdete."
,,Nic jiného si nepřeji. Jediná věc, po které toužím je vidět Elaine a našeho syna. Je to divné. V jeden den mám milující ženu a úžasné dítě a druhý den jsem třináctiletý kluk, který oba dva ztratil."
,,Pro všechny bylo těžké vrátit se zpátky, do Anglie. Ale my do Narnie určitě ještě přijdeme. Věřím tomu."
Skrz závěsy začaly prosvítat paprsky právě vycházejícího slunce.
,,Ale teď bych dala přednost pořádné snídani," usmala se Lucinka vytáhla bratra z postele.

Z těžkých šedých mraků se pomalu snášely sněhové vločky. Zmítány větrem divoce tančily v chladném prosincovém ránu. Větve stromů byly obaleny křehkou jinovatkou a mráz vymaloval na okna ledové obrazce.
Pevensiovy stáli na prahu profesorova domu s několika málo zavazadly. Paní McReadyová se chystala odvézt je na vlak do Londýna, kam se děti na Vánoce vracely.
,,Honem, nasedejte!" popohnala je hospodyně.
Lucie rychle vyskočila na vůz a ostatní sourozenci jí napodobili. Paní McReadyová pobídla koně a rozjeli se k malému nadraží.
Edmund se díval po svých sourozencích. Už se zase všichni začali vracet do svého anglického života. Lucinka už zase byla tou malou holčičkou, která by znovu prošla skříní. Věřila, že v každém šatníku se skrývá vchod do jiné země. Nyní s nadšením pozorovala snášející se sníh. Možná, že si vzpomněla na svůj první příchod do Narnie, kdy také snažilo.
Petr se smiřoval s tím, že už ho ne každý poslouchá. Už není Král králů, vážený rytíř a panovník. Opět se z něj stal britský chlapec, který touží být hrdinou.
Zuzana neměla po ruce luk, aby všem ukázala, jaká je geniální lučištnice. Přestala být obeltována lordy a rytíři Narnie, Archenlandu a Kalormenu. Ačkoli svůj půvab neztratila.
A Ed se snažil zvládnout ztrátu Elaine a Jonathana. Při pohledu na jasně zelenou trávu stále viděl oči dvou milovaných osob, ale ten pohled mu již působil menší bolest. Věřil, že se oba mají dobře a v Narnii se o ně vždy někdo postará. Díky své mladší sestře neztrácel víru, že se spolu zase všichni shledají.
Londýn žil Vánocemi. Ve výlohách, v oknech domů i na domech, na ulicích visely vánoční ozdoby. Obyvatelé hlavního města nosily z obchodů různé balíčky a chvátali s nimi do teplých domovů. Odevšad se linuly vánoční koledy. Na každém druhém náměstí zpíval nějaký sbor. Děti se honily v zasněžených parcích, hrály koulovanou. Ze všech na chvíli spadl strach z války.
Paní Pevensiová vzala děti na procházku. Vyptávala se jich, jak se jim dařilo u profesora. Sourozenci nadšeně vyprávěly o všech hrách a výpravách, které podnikly. O Narnii se ani jeden z nich nezmínil. Byli přesvědčeni, že by jim stejně nikdo nevěřil.
,,Co takhle dát si horkou čokoládu se spoustou šlehačky na zahřátí?" navrhla paní Pevensiová. Lucinka nadšeně přikývla a ostatní se nápadu také nebránili.
,,Proč vlastně nemohl táta přijet alespoň na Vánoce?" zeptal se Petr, když seděli v kavárně a popíjeli horkou čokoládu.
,,Protože je pořád válka. Chtěli si ho nechat na velitelství i přes svátky. Ale na Nový rok přijede."
,,Jenom na jeden den?" zeptala se zklamaně Zuzka.
,,Na dva."
,,Proč ne alespoň na týden?" ozval se Edmund.
,,Nejde to, Ede." odpověděla smutně maminka.
,,Hlavně, že vůbec přijede." uzavřel téma Petr.

Edmund seděl za psacím stolem ve svém pokoji. Do ruky vzal štětec, namočil ho do barvy a snažil se na papír zachytit Elaine. Připadalo mu, že není tak krásná zelená barvy jako její oči. Nenašel ani odstín jejích rudých vlasů. Přesto byl se svým obrazem spokojený. Podařilo se mu zachytit alespoň zlomek její krásy.
Vzal papír opatrně jej přehnul a vložil do kapsy kabátu, který si oblékl. V předsíni si ještě rychle nasadil čepici, omotal si kolem krku šálu a vyběhl do krásného zimního odpoledne. Mířil do odlehlého parku, kam chodilo jen málo lidí.
Došel až k mohutnému dubu. Připomínal mu strom, pod kterým poprvé spatřil Elaine. Lehce se prsty dotkl kůry a přejel po ní. Několik centimetrů nad svojí hlavou si všiml malé dutiny. Vytáhl z kabátu obrázek Elaine a zasunul jej do dutiny.
,,Dárek k Vánocům," zašeptal a pousmál se. Naposledy se podíval do rozložité koruny mohutného stromu a vydal se zpět k domovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 2. března 2012 v 19:34 | Reagovat

To je smutný :( jak se má ona s maličkým?

2 Evča Evča | Web | 4. března 2012 v 15:31 | Reagovat

Je to takový zarmoucený :( Ale moc se mi líbí tvé popisy přírody :)

3 Lalaith Lalaith | Web | 4. března 2012 v 16:03 | Reagovat

[1]: To se (snad) dozvíš v další kapitole.
[2]: Je to zarmoucené, ale život není vždy veselý ne? :) Děkuji za pochvalu.

4 Evča Evča | Web | 8. března 2012 v 16:56 | Reagovat

Doufám, že se v blízké době dočkáme pokračování ;-)

5 Lalaith Lalaith | Web | 10. března 2012 v 22:46 | Reagovat

[4]: To já taky.

6 Lúthien Lúthien | Web | 11. března 2012 v 12:10 | Reagovat

Nedokážu si představit, že by Edmund zplodil dítě a pak musel opustit svou ženu a být zase klukem :D Myslím, že z toho by se všichni zbláznili a po návratu do Anglie by šli do blázince :D Taky si myslím, že by jim tohle Aslan neudělal. Ale napsané je to hezky, máš fakt fantazii.

7 Asnazu Asnazu | Web | 22. března 2012 v 17:36 | Reagovat

krásně napsané, ale je to smutné...ta představa, že někde žiješ roky, máš tam rodinu a pak s vrátíš tam, kde si před lety byla doma a byla zase dítě je strašná...Ale je to krásně napsané. A souhlasím s Lúthien, že tohle by jim Aslan neudělal :)

8 Lalaith Lalaith | Web | 22. března 2012 v 17:50 | Reagovat

[6]:[7]: Díky. Také už jsem si říkala, že z Aslana dělám docela tyrana. Ale kdo možná se to ještě spraví, kdo ví?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama