16. února: Už dlouho slibuji další kapitolu, ale tentokrát už ji snad do konce měsíce opravdu přidám. Doufám.

Rachelino pletení

14. dubna 2013 v 12:00 | Lalaith |  Georgie - soukromé fotky
Georgiina starší sestra Rachel má svůj e-shop s různými pletenými věcmi. Jsou tam šály, čelenky, čepice a spousta dalších věcí. A s jednou šálou dělala modelku i Georgie. Stránky toho obchodu jsou zde. Jen tak mimochodem, na většině fotek je Rachel a všimněte si té značné podoby s Gee.








zdroj

 

We Will Rock You

13. dubna 2013 v 14:32 | Lalaith |  Georgie - ostatní
Fotky Z Georgiina školního projektu. S největší pravděpodobností se jedná o muzikál We Will Rock You.


Fotka z Georgiina photoshootu

12. dubna 2013 v 21:21 | Lalaith |  Georgie - photoshooty
Abych taky přidala něco, co se týká Narnie. Našla jsem fotku z nějakého nového (novějšího?) Geeina photoshootu. Bohužel jsem nenašla nějaké další fotky.



zdroj
 


40 maličkostí o mojí věci

12. dubna 2013 v 19:17 | Lalaith |  Myšlenky (ne)obyčejného blázna

1. Jméno:
Eliška. Kdyby bylo po mém, nejspíš by vám tohle psala Klaudie. Protože to zní hrozně francouzsky.
2. Narozeniny:
5.září
3. Styl oblečení:
Co se mi líbí, to si koupím. Tudíž můj styl oblékání je dost nedefinovatelný. Mám spoustu elegantních šatů a sukní, ale zároveň se u mě najdou i sportovní mikiny (a jedna, která je mi nejméně o číslo větší a kterou bezmezně zbožňuju) a trekingové kalhoty.
4. Styl bot:
Hlavne bez podpatku! Pro mě je utrpení, když jdeme na koncert, do divadla nebo na podobnou akci a já musím mít společenské boty, které jsou na podpatku.
5. Oblíbené barvy:
Téměř všechny odstíny zelené. Ty já ráda.

Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic

19. března 2013 v 20:28 | Lalaith |  Mé osobě (ne)vyhovující
Popravdě, moc netuším, jak mě na tohle bratr donutil jít, protože švihlejší trailer jsem dlouho neviděla :D



Jedno středověké městečko sužují problémy. Čím dál tím víc se objevují únosy dětí, za kterými stojí čarodějnice. V tu chvíli přichází na scénu Jeníček s Mařenkou, které zavolal starosta města, aby jeho problémy vyřešili. Sourozenci jsou samozřejmě "sekáči", neb již od raného dětství zabíjejí čarodějnice jen to sviští. Začali házením babizen do pece a plynule přešli ke střelným zbraním všeho druhu (snad jen děla jim chyběla). A tak se Jeníček a Mařenka pustí do pátrání po zmizelých dětech, s cílem zneškodnit čarodějnice v celém okolí. Ovšem máme tu pár problémů. Jeníček trpí cukrovkou (obžérství perníkem zamlada), takže si několikrát denně píchá inzulin. Další nepříjemností je, že tentokrát stojí proti mnohem silnějším čarodějnicím, než s jakými se doposud setkali. Dávku romantiky jistí Jeníček a Mina (z které se později vyklube bílá čarodějka). Záporňáka (kromě čarodějnic) zastává místní šerif.
Jak tohle skončí? Jen se na ten film podívejte.

Čekala jsem, že to bude horší. Mnohem horší. Z filmu, od kterého jsem vážně nic neočekávala, se vyklubala bezva podívaná. Popravdě, po tom, co jsem shlédla Červenou Karkulku a Sněhurku a lovce, byla jsem v ohledu hollywodských pohádek dost skeptická, protože oba jmenované filmy mě nijak nenadchly. Ovšem Jeníček a Mařenka mají líbivé 3D efekty, které sice bijí do očí, ale aspoň jsem konečně jednou zažila pořádné 3D ;D Sourozenci se s ničím nepáří a celý film má tempo. Postavy co chvíli situaci okoření nějakou jadrnou poznámkou (mimochodem, jestli to uvidíte v originálním znění, počítejte slova "fuck(ing), bitch, shit" ;)).
Co na tom, že se tam nelogicky mísil středověk a moderní technologie v oboru zbraní? Pche, to se vsákne. Já na to šla s tím, že to bude pořádná švihlost a v tomto ohledu mě to nezklamalo.
75%

No. 28

19. března 2013 v 19:57 | Lalaith |  Myšlenky (ne)obyčejného blázna
Ehm...s dovolením, mohli byste se posunout? Já bych si sem sedla a dělala, že tady sedím celou dobu.
Pet!nka mě tímhle článkem donutila sem napsat a pokusit se to tady zase nějak obnovit. Důvody, proč jsem na to tak kašlala nejsou nijak závažné. Jen mě moje nadšení pro blog začalo nějak opouštět, já se začala víc věnovat jiným věcem, zjistila jsem, že mi to vyhovuje. Na blog jsem tím pádem začala kašlat. Omlouvám se, že jsem se neobtěžovala něco napsat. Omouvám se všem, kteří čekali na článek (ale vsadím se, že jich stejně moc nebylo ;)). Ale na druhou stranu nelituju, že jsem se blogu nevěnovala a dělala jiné věci. Protože ty jiné věci mě taky naplňovaly. Ale stejně se pokusím sem aspoň občas něco napsat. Nechci slibovat, že tady bude každý druhý den článek. Nebude. Na to nemám čas a nejspíš ani náladu. Takže napíšu, až budu chtít. Nechce se mi nutit se psát články....omlouvám se za tenhle přístup, ale já ho nejspíš nezměním.
Tak tedy znovu vítejte a držte mi palce, ať to tady opět neupadne :)

Lalaith


Sněhurka a lovec

22. října 2012 v 19:36 | Lalaith |  Mé osobě (ne)vyhovující
Tak jsem si po čase zase udělala chvíli na film. Ale nevím, jestli jsem zvolila správně...


K.Č. (no.27) aneb krátký report

9. října 2012 v 19:58 | Lalaith |  Myšlenky (ne)obyčejného blázna
Tak tedy kino se spolužákem je za mnou. Paráda! Bylo to vážně super. Film snad ani hodnotit nebudu, protože už jsem ho stejně viděla. Ještě před promítáním jsme se procházeli kousek po městě a hezky si popovídali a i dost nasmáli. On četl Narnii! Chápete? Já svoje spolužáky asi vůbec neznám...
Tenhle odstavec, který už mám rozepsaný přes týden. Momentálně válčím s nachlazením. Zatím trochu prohrávám, ale jenom trochu! Ale chodím spát v sedm, protože se v noci stejně několikrát vzbudím a kašlu a kašlu. Do školy chodím, protože zameškávání je přespříšliš velký luxus. Ale vlastně zčásti tam chodím i kvůli TOMU spolužákovi :D Musim mu vymyslet nějakou vhodnou přezdívku, ať není "ten spolužák" :)
No, dnes jsem trochu přetáhla strunu, tudíž jdu na moje oblíbené stanoviště-do postele. Omlouvám se, ale teď asi hodně klesne aktivita, nachlazení je pěkný neřád.

Žijte blaze, bez nemocí!
Lalaith



K.Č. (no.26) aneb stěžovací

19. září 2012 v 20:57 | Lalaith |  Myšlenky (ne)obyčejného blázna
Po skoro třech týdnech školy si jdu vylít své patnáctileté pubertální srdce.
Začnu (a možná i skončím) školou. Rozvrh máme jakžtakž v pohodě. V úterý tam sice dřepíme do 16:10, ale zbytek týdne jen 6 hodin, takže docela pohoda. Ve středu budu opět naštvávat svým (ne)uměním učitelku klavíru. Zatím jsem začala slibně, za ty tři hodiny, co proběhly, mě ještě ani jednou nevyrazila i s dveřma. Tak uvidímě, jestli spolu přežijeme i zbytek roku stejně úspěšně. Ve čtvrtek mám dramaťák. Hrajeme Pokoušíme se nacvičit Sluhu dvou pánů! Z toho mám obrovskou radost, protože je to jedna z mých oblíbených her (to bude tím, že kromě Cimrmana a Shakespeara nejsem ve hrách, navzdory dramaťáku, zběhlá). A víte, koho hraju? Clarici. Netuším, kolik z vás tu hru zná, tudíž nevím, jestli vám to něco řekne. Připadá mi, že textu je sice víc, ale relativně se to dá přežít a hlavně naučit. Zpátky ke škole. Ve čtvrtek je to nebrutálnější brutalita. Matika, fyzika, chemie v jeden den! H-U-M-U-S! Matiku s fyzikou nějak zvládnu na dvojku, chemii snad dám na 1. Doufám. Ikdyž nám změnili chemikáře. Bohužel jsme měli toho nejlepšího, ovšem nová profesorka se zatím jeví přijatelně, snad i známkování bude přijatelný. Taky budeme psát seminárku z hudebky. Paráda, na to se fakt těšim :( Nemám ráda seminárky. Ikdyž si připadám strašně chytře, dospěle a vyjímečně, když někde řeknu, že "píšu seminární práci" :D Jo, jsem střelená.
A teď z jiného soudku. Byla jsem pozvána na schůzku. (možná to nezní normálně, ale mně se nelíbí slovo "rande") Strašně se těšim. Nutno říct, že mi doteď ten spolužák nepřipadal tak skvělej. Ale ke konci prázdnin jsme se potkali na jedný akci a najednou byl hrozně fajn. Tak jsme se začali víc bavit a ukázalo se, že je víc než fajn. Je senzační, skvělej, úžasnej :D Heh, já vím, vím, hrabe mi na nejvyšší úrovni. Možná je čas přiznat si, že jsem zamilovaná *barva obličeje graduje do odstínu přezrálé rajče* No, asi se jdu zase vznášet na svůj růžový obláček :)

P.S. Z nedostatku času a chuti na psaní to vidím s další kapitolou bledě, ale budu se snažit, jak nejvíc to půjde.

Nová třídní hymna. Zpíváme si refrén, jakmile nám více učitelů napaří několik úkolů nebo testů. Jdou po nás jdou, jdou, jdou....

K. Č. (no.25)

5. září 2012 v 21:23 | Lalaith |  Myšlenky (ne)obyčejného blázna
Hej hola! Je mi (nám) patnáct. Mně, bratrovi (a Skandarovi je dneska o pár let víc). Zatim přemýšlim, co je na tom tak skvělýho, že jsem byla donucena udělat oslavu, protože "to přece jsou patnáctiny." Připadám si pořád čtrnáctiletá. Nebo mi možná uniká rozdíl. Možná, že se to trochu hodí k nynějšímu TT. No, uznejte, kolik lidí si v 15ti připadá šíleně dospělých? Určitě hodně. Ale budu mít občanku. Vlastně, ta je mi asi taky vcelku na nic. Ale bude se moc lidem prokazovat. Budu mít studentské jízdné, což teda neni vůbec skvělý. Ježkovy voči, bratr chodí celý den po domě a zpívá: ,,Toniiiiiiigh we are yooung!" :D Začíná to být už trochu otravné. Od patnácti vlastně můžu být dobrovolník, ne?! Skvěle, našla jsem konečně jednu výhodu. Ale zase na dobrovolničení nemám tolik času. Ovšem o prázdninách...to už bude víc času... Počkat, vlastně můžu brigádničit! Páni, až příště budu hledat výhody čehokoliv, tak budu psát článek, protože mě najednou napadlo víc výhod než během usilovného přemýšlení celou hodinu fyziky. No, tak možná, že těch patnáct neni tak bezvýznamný věk :)

Mimochodem, cover bratrova momentálně oblíbeného "We are young"


Kam dál